ZÁPIS NA VŠ

Zápis... den, kdy se skutečně stáváte tím vysokoškolákem/školačkou, člověkem, který by měl už mít něco v hlavě, člověkem, který by měl symbolizovat tu "elitu" národa... Bohužel je smutnou skutečností, že si tak vůbec nepřipadáte... Z těch sebevědomých maturantů mazáků se opět stávají malé děti, co řeší, do jaké kolonky vyplnit profesora a absolutně si neví rady s normálními a pro dospělého člověka prakticky triviálními úkoly.

Existují dvě varianty zápisu (aspoň, co jsem slyšela od svých kamarádů a znám i z vlastní zkušenosti):

1. NIC NECHÁPU ANEB JSEM ZTRACEN - tento případ je ten horší.... Stává se tak v případě, že Vám ze studijního dohodí nějakou hrozně "milou" paní, která si myslí, že všechno víte a ona tu přece není proto, aby řešila zápisy... Svoje prachy má.
2. PROČ SI PŘIJDU, ŽE JDU DO ŠKOLKY - to je ten druhý typ zápisu... Řekla bych, že pro většinu lidí lepší typ. Zvlášť pro ty, kteří jsou z VŠ tak mimo (jako třeba moje nezodpovědná maličkost). Že oceníte, když se Vám všechno vysvětlí jako "debilovi". Ale v duchu si říkáte: "Jak sakra můžu jít na VŠ, když nedokážu správně vyplnit ani index?"

#truestorybro

NĚKOLIK OBECNÝCH DŮLEŽITÝCH RAD (které ve skutečnosti stejně porušíte):

1. PŘIJĎTE VČAS - prostě asi nejtrapnější, co se Vám může stát je přijít pozdě... Každý ví, že je pro Vás dospělý život něco nového, ale nemusíte o své nezodpovědnosti informovat hned první den... Nechte si to takticky na později... :D
2. VŠECHNO SI RADĚJI 2x PŘEČTĚTE - typicky.... Prostě si přečtěte instrukce, které Vám dají (ať se jedná o cokoli) víckrát... Nechcete pak platit 50 Kč za špatně vyplněný index....
3. ZVYKNĚTE SI NA TO, ŽE JSTE DOSPĚLÍ... Pro mě je to docela šok... Vlastně jste každému jedno, což na střední ne... Nikdo Vás do ničeho nenutí... Záleží jen na Vás, jak si to nastavíte... Což je pro mě docela hrozivé...

Doufám, že si s tohoto krátkého článku odnesete něco užitečného... Já sama ještě nevím, co VŠ život obnáší... Ale snad to zjistím a brzy se aklimatizuji :) 

Kdo je ta malá holka?

A kdo, že to vlastně jsem? No přece ta malá užvaněná Marky...

Zde několik bodů mé božské osobnosti:

• jsem typická SSŽ (= silná sofistikovaná žena) 
• ráda se bavím o všem, jen ne o tom, co je podstatné
• jsem mírně zmatená mladá žena, co se pořád ještě hledá a tajně doufá, že se najde
• co víc říct? prostě že k Vám promlouvá snílek, sangvinik, romantička a tak trochu infantilní blázen

MILUJU MILUJU MILUJU

• hudbu, film, divadlo, tanec a kulturu celkově
• vůni tisku, benzínu a CHANEL :3
• spaní a postel
• dobré jídlo (ještě lepší je, když ho nemusím vařit)
• když se ráno probudím a uvědomím si, že se stalo něco úžasného... a hned se mi chce "žít"
• Prahu (to je moje srdeční záležitost)
• když se lidé dokáží pro něco nadchnout a vidět věci trošku jinak.... 

  

  #praguecastle

#dancewithmusic

#musicforever

#theatre

NESNÁŠÍM 

• small talky (ztráta času... a my přeci žijeme jen jednou)
• sucharský konzervativní lidi
• heavy methal
• ten zvuk, co vydávají vlaky, když brzdí

  

  #quotes #deepshit

JAK ZVLÁDNOUT MATURU? 10 RAD PRO KAŽDÉHO!

Jelikož jsem si to zažila a vím jaké to je... rozhodla jsem se svůj druhý článek teď v létě věnovat pro možná mladší ročníky maturitě. A s tím přichází i 10 rad, které bych s Vámi ráda sdílela.
Ale konec "kecání"... tady jsou:

1. NIC NENECHÁVAT NA POSLEDNÍ CHVÍLI... vím o čem mluvím... Na začátku čtvrťáku si říkáte, jak si do prosince uděláte osnovu a zpracujete témata... Jestli chcete uspět.. Držte se toho! Mně se to bohužel nepovedlo, takže bylo náramně povznášející řešit nějaká maturitní témata o svaťáku...
2. OPRAVDU POŘÁDNĚ SI ROZMYSLETE Z ČEHO MATUROVAT... můžete buď uvažovat tak, že se vydáte cestou nejmenšího odporu.. Nebo tak, abyste se dostali na školu, na kterou chcete (což mi osobně přijde mnohem víc využitelné). Ovšem musíte si umět přiznat svoje kvality, abyste potom o svaťáku nešíleli třeba nad chemií nebo biologií (nebudu Vám lhát je tam spousta pojmů). Osobně doporučuji zvolit státní matematiku. Moc se mi to pomohlo s maturitou celkově a jestli nejste úplné střevo na počítání, stačí Vám pár dní předem mrknout na testy z minulých let.
3. UČTE SE PRŮBĚŽNĚ... vím, že to zní jako klišé, ovšem mně se to osvědčilo. Nemyslím tím, abyste se učili každý den, celý den. Ale na volitelné předměty nebo semináře, ze kterých víte, že budete maturovat, se připravujte. Ono se Vám to pak vrátí a ještě budete rádi. Tím nechci říct, že by maturita jako taková byla něco, co by se nedalo udělat... Ale problém je v tom, že jste se jako středoškoláci ještě nikdy takové objemy látky neučili. To je to hlavní!
4. PIŠTE SI POZNÁMKY.... lol to říkám já? Já, která v posledních letech gymplu ležela na lavici a nudila se? Ale ano! Právě v posledním ročníku před maturou si najednou uvědomíte, co všechno se Vám může hodit. Každý jsme jiný a každý si tím pádem píšeme věci jiným stylem. A proto není nadto učit se ze svých vlastních poznámek (díky bohu, že jsem ty staré sešity našla).
5. NEDĚLEJTE ZE SEBE PUBERŤÁKY... vycházejte s učiteli! Taky jsou jen lidi. Samozřejmě se může stát, že narazíte na opravdovou ***, ale zbytečně si nedělejte nepřátele. Nestojí Vám to za to! Deset minut před maturou se pak budete cítit mnohem lépe a věřte mi, že když Vás budou učitelé aspoň trochu brát a budete s nimi vycházet... U matury (pokud to tedy nejsou ***) Vám stoprocentně pomohou!
6. SPĚTE... tohle už souvisí spíše se samotným svaťákem... Když budete spát 4 hodiny denně, ničeho nedosáhnete, proto si opravdu hlídejte, abyste spali aspoň 6 až 8 hodin denně. Nasoukat do sebe za den velké množství informací je těžké a mozek určitě ocení patřičný relax po celodenní práci!
7. NEVAŽTE SE NA OSTATNÍ... Kamarádce vyhovuje učit se dohromady, ale Vy byste si nejraději zalezli do pelíšku a šprtali se sami? Udělejte to! Nejde o to, že by pro Vás přátelé nic neznamenali, ale teď jde o Vás! Je sice hezké, že to kámoška potom dá, ale když proflákáte celý svaťák, budete to pak Vy a zase jenom Vy, kdo ponese následky. V dospělém životě nemůžete spoléhat na ostatní. A co je maturita? No přece zkouška z dospělosti!

   

   #juststudythings

8. OPRAVDU DODRŽUJTE ROZVRH... Máte naplánováno na jeden den 8 otázek? Snažte se to vždy dodržet! Samozřejmě, že ne na úkor zdraví, ale stejně... Nechceme přeci, aby jsme měli 20 hodin do zkoušky versus 40 otázek na naučení ne? 
9. OPAKOVÁNÍ MATKA MOUDROSTI... Nechte si zhruba 1 až 2 dny na zopakování látky. Pomůže Vám to lépe se zorientovat v celkovém obsahu předmětu a nehrozí tedy, že byste si spletli otázku a začali mluvit k něčemu jinému.
10. VĚŘTE SI! Možná to po všech těch předchozích radách vypadá, jako kdyby maturita bylo něco, co se nedá udělat! To ovšem není pravda... Nevím jak Vy, ale já jsem ten typ člověka, co přijde před lidi a začne sebevědomě mluvit. Neříkám, že je to pro všechny, ale upřímně? V den matury jsem jela do školy s tím, že to nemám šanci dát a s tím, že prodám, co umím. A tak jsem si začala ze široka, každou otázku pěkně rozebírala, mluvila pomalu a hlasitě a v klidu... Že jsem divná? Už od malinka jsem sice byla zvyklá vystupovat všude možně před lidmi a nepopírám, že jsem extrovert, ale trému mám stejně tak, jako kdokoli z Vás... Musíte si ovšem říct... Je tohle opravdu nejdůležitější věc v mém životě? Musím to udělat opravdu teď? Musíte si to umět porovnat s daleko důležitějšími a komplikovanějšími životními situacemi a pak se Vám nějaká "matura" bude jevit jako něco, na co vlastně máte a co dáte!!! :)

Doufám, že jsem Vám aspoň trochu pomohla!
Vaše Malá Marky

Začátek? Nebo konec?

Proč vlastně blog?

Proč si někdo založí blog? Proto, aby sdílel to, co chce? Pro vyjádření sebe sama? Vnitřní uskopojení? Pocit, že dokáže všechno, když bude své názory filtrovat ven? Nebo proto, že chce inspirovat jiné lidi?

Tohle všechno stojí za zrodem tohoto blogu. Plus ještě jedna věc. Už od malinka jsem měla sklony k tomu zapisovat si všechno, co jsem dělala. Nějdřív do jakýchsi notýsků. Později se tyto mnohdy otrhané dětské knížky změnily v deníky. Což Vám můžu doporučit. Není důležité co si píšete, jak si to píšete, kolikrát denně nebo týdně píšete... Ale důležité je, že píšete a zaznamenáváte svůj život.

A to je vlastně celá hlavní myšlenka tohoto článku! Samozřejmě, že někdo může říci, že psaní deníku v 21. století je přežitek, ale jedna věc zůstává a to ta, že nikdo jiný za Vás váš život nezaznamená. Pomocí deníku můžete sledovat vývoj své osobnosti v průbehu let. Vidět, kam jste se za tu dobu posunuli, jak jste toho dosáhli a kam směřujete. Nikdo nikde nenapíše, co jste cítili, když vás štvala učitelka ve 3. třídě základní školy. Nikdo nikde už nevystihle, jak jste prožívali taneční, první pusu, prvního panáka, buzeraci spolužáků, zápal plic a kocovinu. Všechno tohle ale papír uchová. Když si tak pročítáte staré deníky, napadne Vás, že vlastně nejste tak špatný člověk, jak si mnohdy myslíte a máte i docela dobré nápady. A jako mnoho podnikavých dítek z generace Y jsem se rozhodla expandovat na internet, neboť internet je přeci místo, kde své názory můžete nejsnadněji prezentovat. :)

Proto tohle všechno...

Doufám, že Vás bude bavit a budu na něm tvrdě makat. :D